VÝZNAM ZELENĚ PRO ČLOVĚKA

Základní pojmy

Zeleň je důležitou součástí všech měst a krajiny a bývá členěna z různých hledisek. Je živým biologickým systémem, který působí v každém prostředí přirozeně polyfunkčně, tj. nezávisle na člověku ovlivňuje mnoha účinky v různé intenzitě jeho kvalitu.

Městská zeleň je termín, který se užívá v případech, kdy pojem „rozptýlená zeleň“ nebo „zeleň volné krajiny“ nevystihuje výsadby zeleně v souvislosti s městem. Patří sem kromě parků, zahrad a uličních stromořadí v sídlištích i trávníkové plochy a veškeré zahradnické výsadby včetně květin. V rámci městské zeleně se můžeme setkat s pojmy zeleň veřejná a vyhrazená.

Veřejná zeleň je trvale přístupná veřejnosti a zahrnuje: městské parky, parčíky a parková náměstí a pásy, sídlištní zeleň, uliční stromořadí a doprovodnou zeleň komunikace, zeleň u významných budov, zeleň pietních území, zeleň dětských hřišť a sportovních areálů, veřejné historické parky a parkové lesy, doprovodnou zeleň vodotečí a technických děl.

Vyhrazená zeleň je veřejnosti nepřístupná nebo jen omezeně přístupná a zahrnuje zejména: školní a nemocniční zahrady, neveřejná sportoviště, uzavřené parky kultury a oddechu, botanické a zoologické zahrady, zeleň výstavišť, zeleň továren, vodáren a jejich ochranných pásem, zeleň úřadů, institucí a jiných organizací, hřbitovy a pohřebiště, zeleň uzavřených obytných bloků a zeleň soukromou.

 Trvalá zeleň je významnou složku krajiny, která se výrazně podílí na tvorbě charakteru území, je nezbytnou součástí řady procesů v ní probíhajících a úzce navazuje na řadu přírodních i člověkem vytvořených prvků v území, s nimiž vytváří úzce propojený funkční celek. Představuje nedílnou součást krajiny formované především kulturním vývojem, způsobem využívání a přírodními podmínkami. Pro potřebu optimalizace polyfunkčního systému trvalé zeleně v krajině mezi prvky trvalé zeleně zahrnujeme zejména rozptýlenou zeleň, trvalé travní porosty, speciální kultury a lesní porosty. Trvalá zeleň má vedle své nepochybné ekostabilizující úlohy v území i velký význam pro člověka jako uživatele, hospodáře a obyvatele krajiny, a to jak pro jeho fyzické (vytváření podmínek pro život, poskytování potravy a surovin, zlepšení hygienických podmínek), tak i psychické (účinky přirozeného prostředí, rekreační účinek, pozitivní motivace atp.) potřeby.

Prostorové uspořádání výsadby zeleně

Solitéry jsou samostatně rostoucí dřeviny, případně až 3 jedinci vyskytující se blízko u sebe. Tyto dřeviny jsou nějak zajímavé pro daný prostor například druhem, barvou, tvarem koruny apod. Ve své dominanci jsou velmi nápadné, a proto se volí dřeviny otužilé a životné. Solitéry se používají k oživení větších trávníkových ploch, na rozdělení průhledů nebo k vytvoření stínu u odpočívadel v parcích.

Skupiny jsou základní a nejčastěji používanou formou výsadby zeleně. Vznikají spojením menšího nebo většího počtu jedinců. Skupiny lze dělit podle různých hledisek. Podle hustoty výsadby se skupiny dělí na zapojené, volné nebo rozvolněné, otevřené a na tzv. zahuštěnou výsadbu, která se používá především na sídlištích. Zahuštěná výsadba vytvoří během 2 – 3 let souvislý hustý porost, který nevyžaduje téměř žádnou údržbu. Ve skupině zapojené se dřeviny brzy po výsadbě vzájemně dotýkají a působí jako celek. Otevřené skupiny jsou vysazované tak, aby i později byly průhledné.

Stromořadí tvoří stromy, které jsou vysázeny v pravidelných rozestupech a v několika souběžných řadách. Stromořadí může být jednostranné nebo dvoustranné. Tato forma výsadby se používá podél silnic, hřišť, náměstí, ulic apod. Výběr dřevin pro uliční stromořadí není jednoduchý. Dřeviny jsou zde omezeny prostorem a musí splňovat určité podmínky. Stromy nesmějí mít překloněné a křehké větve, povrchové kořeny, větší plody apod.

Živé ploty a stěny se vytvářejí výsadbou stromů nebo keřů do řad tak, aby vytvořily souvislou plochu (stěnu). Velmi dobře se uplatňují při rozdělení prostoru nebo jeho ohraničení, poskytují dostatek soukromí či tlumí prašnost. Živé ploty se mohou nechat volně růst nebo se tvarují řezem a stříháním. Nízké plůtky jsou někdy vhodné na obvodu parčíku nebo otevřených předzahrádek uvnitř města. Vyžadují pravidelnou a nákladnou údržbu.

Význam zeleně

  1. Mikroklimatický význam
  1. Snižuje negativní důsledky urbanizovaného prostředí, tím, že přímo ovlivňuje například klimatické činitele, ovlivňuje tepelnou bilanci a relativní vlhkost vzduchu.
  2. Schopnost zeleně zvyšovat vlhkost vzduchu (v průměru o 5 – 7 %). Zeleň zvyšuje vlhkost mikroklimatu výparem vody, a to hned několika způsoby: evapotranspirací, odparem rosy zkondenzované na povrchu vegetace, odparem zachycených srážek (intercepce), které ze zpevněné plochy (např. chodník, silnice,…) ihned odtékají. Evapotranspirace představuje souhrnně výpar z půdy a transpiraci rostlin. Transpirace rostlin, hlavně stromů, tvoří klimatizační systém Země. Měřeními prováděnými v České republice bylo zjištěno, že v parcích je vzdušná vlhkost ve dne o 5 – 10 % vyšší než uvnitř města. Večer se rozdíly zvyšují až na 20 %. Dle Bernatzkyho (in Kolařík, 2003) se při transpiraci stromu uvolní až 500 litrů vody za den:
  1. Objem koruny 2700 m3 – uvolní přibližně za den 500 l vody
  2. Objem koruny 700 m3 - uvolní přibližně za den 400 l vody
  3. Objem koruny 25 m3 – uvolní přibližně za den 10 l vody.
  1. Má schopnost snižovat a tlumit výkyvy teploty. Ve větších porostech bývá v létě teplota v průměru až o 3,5 °C nižší než na volném prostranství. V noci naopak zabraňuje vegetace rychlému vyzařování a ztrátám tepla. V zimě brání stromy vysázené v blízkosti budov jejich vysokým tepelným ztrátám, neboť zmírňují proudění studeného vzduchu. Vegetace je schopna snížit tepelné ztráty o 20 až 50 %. V létě naopak vegetace ochlazuje své okolí lépe a efektivněji než veškerá klimatizační zařízení. Vzrostlý, vodou dobře zásobený strom může během jednoho dne odpařit až 400 litrů vody, a z ovzduší tak odčerpá téměř 280 kWh tepelné energie. Tato energie se uvolní v noci při kondenzaci páry; vznikne rosa.
  2.   Zdravý listnatý strom, dobře zásobený vodou, je schopen odpařit za slunečného dne v létě 80 – 100 l vody – 1 ha lesa 8 – 10 000 l.den-1.
  3.   Zmírňují nežádoucí horizontální proudění vzduchu. V městském prostředí je síla proudění větru podstatně snížená existující zástavbou. Od vegetace se funkce větrolamů požaduje jen na některých vhodných stanovištích především na okraji města. Jako velice vhodné se v tomto smyslu ukázaly být polopropustné zapojené porostní pláště ze dřevin odolných proti působení větru (s pevným dřevem). Podle výsledků měření se na návětrné straně snižuje rychlost větru o 30 – 50 %, a to na vzdálenost 15 – 20násobku výšky. Objekty zeleně jsou schopny rovněž ovlivňovat i vertikální proudění. Ve dne klesá relativně chladnější vzduch uvnitř porostů k zemi a vytlačuje okolní vzduch do stran. V noci je tento pohyb obrácený.

  1. Zdravotní význam
  1. Příznivě ovlivňuje jakost vzduchu. Zeleň je producentem kyslíku, částečně zbavují vzduch škodlivých plynů (zplodin dopravy a průmyslu - SO2, NO2, CO,…) i různých pachů apod. 1 ha parkové výsadby ročně vyprodukuje 21 tun kyslíku. Snižování množství mikroorganizmů zejména vylučováním látek, které snižují množství mikroorganismů v ovzduší. Jsou to estery, silice, pryskyřice, terpeny a zvláště fytoncidy. Mezi nejúčinnější rostliny patří většina jehličnanů a z listnáčů např. ořešáky, hrušně, střemchy, hlohy, lípy, břestovce, balzámové topoly apod.
  2. Odpuzování hmyzu
  3. Snižování hlučnosti – zejména zapojené pásy vegetace - mohou snižovat hlučnost v závislosti na zastoupení jednotlivých frekvencí (nejvyšší účinnost kolem 4 – 8000 Hz), orientaci zdroje hluku, složení vegetace apod. Větve se chovají jako oscilátor a pohlcují zvukovou energii rezonancí. Nejlépe v tomto smyslu působí zapojené pásy vegetace o výšce 13 – 20 m a šířce 20 – 30 m.
  4. Protiprašná funkce zeleně. Částečky prachu se usazují na listech, zejména na listové čepeli a srážkami jsou splavovány do půdy. Možnost zachycovat prašné částice je dána především mnohonásobně větší plochou listů než je vlastní povrch terénu a uspořádáním povrchu listů. Větší zachycovací schopnost prachu mají koruny stromů tvořené drobnými lístky a drsnějším povrchem listů. Lesklé, lysé listy jsou méně účinnými poutači prachu a popílku. Např. na 1 m2 povrchu listu jilmu se zachytí 6krát více prachu (3,39 g) než na stejné listové ploše topolu (0,55 g) 1 ha jehličnatého lesa zachytí 30 – 35 t prachu za rok. Jeden ha listnatého lesa zachytí 50 – 70 t prachu za rok (u listnatých každoroční opad poničeného a znečištěného listí).

  1. Psychický a rekreační význam

Vliv zeleně na chování člověka, jeho pocit pohody a duševního zdraví, byl dlouho přehlížen. Kladné účinky zeleně na psychiku lidí začaly vycházet najevo až v 60. letech dvacátého století. Ukázalo se, že moderní architektura a urbanistická řešení vedou k řadě problémů v oblasti duševního zdraví i chování člověka. Architekti začali spolupracovat s psychology a řešili vliv životního prostředí na chování člověka. Touto spoluprací došli k závěru, že zeleň v městských ulicích se výrazně podílí na duševní výkonnosti, duševním i tělesném zdraví lidí a rovněž ovlivňuje sociální chování obyvatel.

  1. Pasivní a aktivní odpočinek
  2. Působí na smysly – zelená barva, světlo a stín, barevnost, proměnlivost, šum listů,…
  3. Uzavřený prostor vyvolává pocit bezpečí a lidé jsou pak ochotni v něm trávit více času
  4. Pěstěná zeleň má i další psychologický účinek - vzbuzuje dojem pořádku, určitého bohatství a exkluzivity, což zpětně působí na lidi, kteří se v tomto prostředí pohybují, a do určité míry modifikuje jejich chování.

  1. Kulturní a estetický význam
  1. Spoluvytváří prostor a plochu
  2. Sídelní celky
  3. Kladný vztah k přírodě
  4. Vnímaní estetičnosti. Zeleň v městském prostředí takřka odtrženém od přírody umožňuje vnímat přirozené rytmy, zejména střídání ročních období. Různorodost okrasných vlastností rostlin dává neomezené možnosti vytváření uměleckého vzhledu parků, sadů, náměstí a jiných osázených území ve městě.

  1. Hospodářský (ekonomický) význam
  1. Zeleň ve městech má ekonomický význam malý (protipožární, izolační - přistínění…). V sídelných útvarech je její přímý ekonomický význam zanedbatelný, avšak značné náklady jsou spojeny s náklady o péči o ni.
  2. Největší význam má krajinná zeleň a lesy – produkce dřevní hmoty, význam klimatický, vodohospodářský, půdotvorný a protierozní, umožňuje život zvěři a ptactvu, meliorační. Vyčíslení přesné ekonomické hodnoty je v některých případech těžko stanovit.

V lesním hospodářství se uplatňují především dřeviny domácího původu. Jen výjimečně se uplatňují dřeviny introdukované. Kromě produkčních dřevin pěstovaných pro dřevní hmotu je třeba do porostů zahrnout i dřeviny spodního patra, které jsou pro produkci vlastní dřevní hmoty bez významu. Jedná se především o spodní patra přirozených listnatých porostů. Třebaže jejich přímý produkční význam je prakticky nulový, jsou pro vývoj celého lesního společenstva nezbytné, protože kryjí půdu a vytvářejí specifické mikroklimatické podmínky, chrání mladé cílové dřeviny před nepříznivými vlivy včetně okusu zvěří, podílí se na vytváření lesního humusu,…V lesních porostech se zpravidla nevysazují a obnovují se pouze přirozenou obnovou.

Krajinnou zelení označujeme plochy vegetace rostoucí mimo les, která slouží k zachování a obnově přírodních a krajinných hodnot území. Odnepaměti patří k naší zemědělské krajině, a i dnes je její role zcela nenahraditelná. Prvky krajinné zeleně tvoří útvary liniové (větrolamy, izolační zeleň kolem zemědělských areálů, břehové porosty, meze, lemy teras), bodové (solitérní stromy, drobné shluky křovin) nebo plošné (polní remízky, prameniště s dřevinami). Rozptýlená zeleň poskytuje útulek hmyzu, ptactvu i savcům, kteří mohou pomoci v boji proti škůdcům na zemědělských plodinách. Rostou zde i velmi vzácné polní plevele a další byliny nebo dožívající jedinci krajových odrůd ovocných dřevin Zeleň významně ovlivňuje mikroklima polní krajiny tím, že tlumí teplotní extrémy, zvyšuje vlhkost vzduchu a značně přispívá k zadržení zásob vody v krajině. Skupiny dřevin působí nejen jako protierozní ochrana, ale i jako protipachová, protihluková i protiprachová bariéra. Zeleň může mít i funkci produkční (ovoce, dříví), orientační nebo estetickou. Prvky rozptýlené zeleně často tvoří součást územního systému ekologické stability (ÚSES), jehož cílem je propojit přírodní plochy sítí liniových a plošných útvarů tak, aby byl obnoven kontakt mezi populacemi jednotlivých druhů na vzdálených lokalitách. Jeho hlavním účelem je nahradit migrační cesty, které původně v naší krajině fungovaly, byly však na mnoha místech přerušeny ať už rozsáhlou stavební činností nebo intenzifikací zemědělství

Negativní vlivy zeleně

  1. škody na stavbách

Strom v dospělosti představuje konstrukci, která se svými rozměry a hmotností svých částí blíží stavbám. Opad větví, event. odlomení části koruny, je zcela běžná strategie stromu při přetížení větrem a především ve vyšším věku je zcela běžnou záležitostí. Opadem větví mohou být poškozeny dráty elektrického vedení nebo telefonní dráty. Inženýrské sítě a chodníky mohou být narušeny kořeny stromů.

  1. tvorba alergenního pylu

Na dýchací orgány části lidské populace působí negativně poletující pyl a chmýřité přívěsky plodů. Pouze výjimečně u některých jedinců má podobné účinky i silnější vůně květů. Zvýšený výskyt pylových alergií je zjišťován zvláště u obyvatel velkých měst, kde se na této situaci podílí i faktory nervové a psychické zátěže u častých stresových situací. Nejhorší alergologická situace je především na sídlištích na okraji měst, zejména pak u dětí, které přicházejí nejčastěji do styku s alergizující vegetací v místě svého bydliště.

V určitých případech je nutné dřeviny produkující alergeny v zeleni sídel omezovat. K významnějším producentům alergenů patří: olše (Alnus spp.); bříza bělokorá (Betula pendula); lísky (Corylus spp.); habr obecný (Carpinus betulus); jasan ztepilý (Fraxinus excelsior); platany (Platanus spp.); topoly (Populus spp.) a vrby (Salix spp.); bez černý (Sambucus nigra).

  1. provozní bezpečnost stromu

Na prvním místě je nutné si uvědomit, že pojetí “provozní bezpečnosti” v souvislosti s existencí stromů je v podstatě čistě psychologický problém. V životě lidí je většina objektů, které ve svém okolí vyžadujeme, spojena s jistou mírou rizika. Stromy vždy budou představovat určitou míru rizika a v případě extrémních vlivů (příliš silný vítr, nadměrná zátěž sněhem apod.) může dojít k jejich selhání.

Selhání stromu většinou nastává v případě, že dojde k zatížení nosných prvků stromu, oslabených určitým defektem. Takovým defektem nemusí být jen poškození či infekce dřevními houbami, ale např. i nevhodný typ větvení či nevhodný habitus stromu. V případě, že je zkoumán důvod selhání stromu (např. v případě škodných událostí), je často velmi obtížné zpětně analyzovat detailní typy zátěže.

Při hodnocení provozní bezpečnosti stromu se zkoumají defekty, které mohou mít vliv na stabilitu stromu ve dvou parametrech:

  1. odolnosti proti zlomu = zahrnují odlomení silných větví, rozlomení kosterního větvení či selhání kmene
  2. odolnosti proti zlomu = riziko vyvrácení stromu

V oblasti odolnosti proti zlomu je rozsáhlým způsobem rozpracovaná vizuální diagnostika a naprostou většinu defektů v této části je možno zachytit a interpretovat čistě s využitím vizuálních metod. Hlavní oblastí, kde dochází ke vzniku selhání, je oblast větví a kosterního větvení. Případy selhání v oblasti kmene jsou spíše výjimečné. Proto se touto oblastí zabývá i v případě přístrojových testů spíše doplňkově.

Oblast odolnosti proti vyvrácení je mnohem komplikovanější, protože se obecně zcela vymyká možnostem vizuálního průzkumu. Spolehlivě ji lze hodnotit jen s využitím vybraných přístrojových testů. Bez přístrojů je možné hodnotit pouze některé defekty - ty mohou v konkrétním případě být zásadně důležité, protože indikují až kritickou oblast možnosti selhání.

  1. znečišťování okolí

Už při návrhu umísťování stromů do ulic měst je třeba mít na zřeteli možnosti jejich negativního působení vlivem opadu plodů lísky (Corylus spp.), jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) apod., znečištěním plochy pod průmětem koruny např. medovicí lípy (Tilia spp.) nebo dužnatými plody morušovníků (Morus spp.), jeřabin (Sorbus spp.), dřínu obecného (Cornus mas) apod. Značný negativní postoj mají lidé k podzimnímu opadu listí, především k zanášení okapů.

POUŽITÁ LITERATURA

Hurych, V. Význam zeleně pro člověka In – Tvorba zeleně (Sadovnictví – Krajinářství). Mělník : Vyšší odborná škola zahradnická a Střední zahradnická škola ve spolupráci s Grada Publishing, 2011. 303 s. ISBN 978-80-247-3605-1

KOLAŘÍK, J. et alPéče o dřeviny rostoucí mimo les – I.. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2003. 87 stran. ISBN 80-86327-36-1.

KOLAŘÍK, J. et alPéče o dřeviny rostoucí mimo les – I.. Vlašim: ČSOP Vlašim, 2010. 696 stran. ISBN 978-80-86327-85-3

https://wstag.jcu.cz/portal/prohlizeni/index.jsp

http://landscape.hyperlink.cz/stz/uvod_soubory/slide0002.htm

http://arnika.org/stromy-a-zelen

http://www.rpa.cz/getattachment/Reference/Vlastni-projekty-EU/Cesta-k-uspechu-v-lesnim-hospodarstvi/Provozni-bezpecnost-stromu.pdf.aspx

http://www.zahradnydizajn.sk