Guerilla Světlá stezka (Sendero Luminoso) vznikla v Peru v roce 1970, aktivně však na veřejnosti začala vystupovat od roku 1980. Postupně nabírala na síle a v 80. letech se stala výrazným aktérem dění v Peru, a to nejen v rurálních oblastech, kde měla svoji hlavní základnu.

Světlá stezka v Peru z počátku uspěla z mnoha důvodů. Jednak to byla situace ve venkovských oblastech, kde panovala velká chudoba a nespokojenost s vládou, která problémy venkova příliš neřešila. Venkovské obyvatelstvo bylo též nevzdělané a snadněji podléhalo indoktrinaci senderistů, spojenou s odporem proti angažmá Spojených států, které se spolu s peruánskou vládou snažily v regionu bojovat proti produkci kokainu.

Světlá stezka si nicméně nikdy nedokázala zajistit většinovou podporu obyvatelstva ani v okrajových částech Peru. Hlavním důvodem byly brutální praktiky, které guerilla využívala i směrem k vesnické populaci. Rolníci tak v mnoha vesnicích zformovali tzv. rondas campesinas, za pomocí kterých se bránili senderistům, což často vyvolalo další konflikty. Nejznámějším případem je masakr v Lucanamarce v roce 1983, kdy se Světlá stezka pomstila za smrt svého velitele a zavraždila ve vesnici celkem 69 lidí.

Stejně jako v případě kolumbijských FARC i Světlá stezka se postupně navazovala na obchod s kokainem, kdy vybírala „daně“. Těmi následně financovala své další působení. Nejednalo se ani zdaleka o tak veliké prostředky jako v Kolumbie, přesto však tyto finance dokázaly zabezpečit senderistům materiální zajištění. V druhé polovině 80. let tak organizace působila ve značné části středního a jižního Peru.

Hlavní éra působení Světlé stezky byla ukončena v roce 1992, kdy byl zatčen duchovní vůdce guerilly Abimael Guzmán a krátce po něm i další význační vůdci senderistů. Počet bojovníků drasticky upadl, přesto však organizace působila dále. Dělo se tomu ale v daleko menším měřítku než dříve. Organizace působí v Peru dodnes.

Dopady působení Světlé stezky v Peru byly značné. V období mezi lety 1980-2000 zemřelo dle údajů nezávislé komise 69.280 lidí, přičemž 31.331 úmrtí lze přičíst na vrub přímo Světlé stezce, dalších 20.458 poté přímo peruánskému státu a jeho orgánům, zejména pak armádě. Celkem 600.000 Peruánců pak bylo donuceno opustit svoje domovy.