Popis uvedený v mapě můžeme rozdělit do následujících skupin:

  1. geografické názvosloví,
  2. doplňující údaje
    1. rámové údaje (hodnoty zeměpisných souřadnic, číslo sousedního listu, nejbližší obec)
    2. mimorámové údaje (název, legenda, tiráž, vysvětlivky),
  3. číselné údaje (nadmořská výška, číslo pozemku),
  4. obecná označení a zkratky (žel. st., nádr.).

Geografické názvosloví se dělí na choronyma, oikonyma a anoikonyma (tab. 3). Choronyma jsou vlastní jména významných přírodních (názvy světadílů a jejich částí, ostrovů, poloostrovů atd.) a administrativních celků (kraje, státy, provincie apod.). Oikonyma představují místní pojmenování obydlených částí měst, obcí, čtvrtí, sídlišť, továren, usedlostí, hotelů, náměstí, kostelů atd. Anoikonyma zahrnují pomístní názvy objektů, které vytvořili lidé, ale neobývají je, a názvy přírod-ních objektů na zemském povrchu.

Tab. 3 Klasifikace geografického názvosloví¨

CHORONYMA – popisují větší obydlené části

přírodní oblasti

Skandinávský poloostrov, Grónsko, Sahel

administrativní částí

Afrika, Jihomoravský kraj, Bretaň

OIKONYMA – představují místní názvy a sídla

Brno, Washington, Praha

ANOIKONYMA – obsahují pomístní názvy trvale neobydlených objektů

hydronyma

popis vodstva: Vltava, Hořejší jezero, Viktoriiny vodopády, Máchovo jezero

oronyma

popis reliéfu: České středohoří, Drahanská vysočina

speleonyma

popis krasových jevů – Punkevní jeskyně, Rudické propadání

hodonyma

popis komunikací: D1, Hedvábná stezka, BAM

pozemková jména

popis pozemků: U hájovny, Žernavá

názvy objektů

popisy kostelů, staveb, soch aj.: (Eifelova věž, Socha Svobody, katedrála Sv. Víta)

Podle původu se geografické názvosloví rozděluje na endonyma a exonyma. Endonyma představují oficiální název geografických objektů užívaný na území, kde se daný objekt nachází, bez ohledu na jeho písemné vyjádření. Domácí endonyma zahrnují názvy z vlastního státního území uváděná v úředním jazyce daného státu (př. Praha, Brno). Používají se ve standardizované podobě a každý stát si vytváří vlastní názvoslovný lexikon (v ČR je to Názvoslovná komise ČÚZK). Cizí endonyma představují názvy objektů mimo území, kde se mapové dílo vydává a používá (pro ČR např. Paris, Regensburg). Tato cizí jména vznikají:

  1. transpozicí – neměnný přepis názvu v oficiální podobě i s jazykově specific-kými písmeny (př. správně Warszawa místo exonyma Varšava),
  2. transliterací – převod hlásek do latinky podle převodních tabulek (azbuka, řečtina, hebrejština, arabština), je možný zpětný přepis do původního písma (př. Jerusalem)
  3. transkripcí – fonetický převod ideografického písma (př. čínského písma do latinky - Peking), zpětný přepis není možný.

Exonyma (vžitá jména) vznikají v jazyku země, ve které se pojmenovávaný objekt nenachází (podle rezoluce č. 11 přijaté na 6. konferenci OSN o standardizaci v roce 1992). Exonyma vznikala zejména fonetickým přepisem (Szczecin – Štětín), přidáním koncovky k základu názvu (London – Londýn), úplným nebo částečným překladem cizojazyčného názvu, odlišným pojmenováním oproti původnímu jazyku (Istanbul – Cařihrad), tvaroslovným a hláskoslovným přizpůsobením původní cizojazyčné podoby (Dresden – Drážďany). Podle rezoluce OSN se doporučuje nevytvářet nová exonyma, ale preferovat používání oficiálních endonym (všechny jazyky si jsou rovnocenné, neplatí nadřazenost světových jazyků). V odůvodněných případech (školní atlasy světa) lze na mapách kromě endonym uvádět tzv. dublety, tj. exonyma odlišená od oficiálního názvu velikosti písma či uzavřením do závorky.