Typografická měrná soustava

První tiskaři (a výrobci písma) si pro své potřeby odlévali jednotlivá písma pouze se zřetelem ke kresbě a k obrazu liter. S rozvojem knihtisku vzrůstaly požadavky na různé velikosti písma. Bylo nutné stanovit rozměry a poměr mezi jednotlivými stupni tak, aby se daly vzájemně doplňovat.

Do konce 17. století žádný společný měrný systém v typografii neexistoval. Každá tiskárna používala vlastní míry, odvozené například od lokte, stopy nebo palce. A to brzdilo další vývoj.

Pierre Simon Fournier (1712-1768)

byl první, kdo upravil typografickou měrnou soustavu a sjednotil rozměry i terminologii typografického materiálu. Vydal přehlednou tabulku typografického měrného systému, jejíž základem byla pařížská stopa (32,48 cm).

Pařížská stopa má 12 palců, 1 palec = 12 čárek.

Fourier rozdělil jednu čárku na šest dílů a jeden díl nazval typografickým bodem. Podle počtu bodů určil a pojmenoval písmové velikosti (stupně).

Fournier vytvořil řadu osobitých barokních antikvových abeced a shromáždil mnoho tiskových písem do rozsáhlého vzorníku.

Francois Ambroise Didot (1730-1804)

upřesnil a zdokonalil Fournierův systém a přizpůsobil ho metrické soustavě zaváděné tehdy ve Francii.

Základní jednotkou měrného systému byl typografický bod (0,3759 mm) - výškově.

1 m = 2660 typografických bodů

Základní délková míra: 1 cicero = 12 typografických bodů (4,513 mm).

Tato soustava se používá dodnes téměř v celé Evropě!

O její přeměně na metrickou soustavu se neuvažuje, jelikož typografická soustava je starší než metrická. V době, kdy se měření na metry začalo v Evropě zavádět, byl typografický systém již vypracován. Ovšem s nástupem fotosazby a hlavně s nástupem počítačové sazby se metrický systém začal částečně prosazovat.

V rakouských zemích byla zavedena a používána typografická soustava pražského rodáka, písmomilce a knihaře Bohumila Haase. Vycházel z rakouské stopy (1 stopa = 31,60 cm). Palec této stopy rozdělil na 36 dílků a jeden dílek nazval čtvrtpetitem. Tento název se zachoval i v soustavě Didotově.

Anglosaská (monotypová) měrná soustava

Jejím základem je anglická stopa.

1 anglická stopa = 30,47 cm

Stupeň písma  - pica [čti pajka] se přibližuje dnešnímu ciceru.

Anglosaská měrná soustava je dodnes používána v Anglii, USA a Švýcarsku.

Bodové velikosti písem a jejich pojmenování

Písmo se měří podle velikosti písmové kuželky, která nese obraz písma v bodech. Podle počtu bodů se určuje stupeň písma. Velikost obrazu se může lišit - záleží na poměru střední výšky písmene k písmové kuželce.

Linky, ornamenty a výplňkový materiál se měří v bodech a cicerech.

Didotův bodový systém

1 bod (1°) = 0,3759 mm

12 bodů (12°) = 4,513 mm = 1 cicero

Anglosaský bodový systém

1 pica = 12°

briliant 1,128 18° parangon 6,769
diamant 1,504 20° text 7,521
perl 1,880 24° dvoucicero 10,880
nonpareille 2,256 28° dvoustřední 10,530
kolonel 2,632 30° 2,5 cicera 12,282
petit 3,009 32° dvoutercie 12,034
borgis 3,385 36° třícicero 13,538
10° garamond 3,761 40° dvoutext 15,042
11° breviář 4,137 42° 3,5 cicera 15,794
12° cicero 4,513 48° čtyřcicero 18,052
14° střední 5,265 60° pěticicero 22,565
16° tercie 6,017 72° šesticicero 27,078

Písmové stupně pojmenoval Pierre Simon Fournier, který vydal první dvousvazkový vzorník písem Manuel Typographique (v roce 1764 a v roce 1766). Ukázal na potřebu různých velikostí písma pro dokonalou typografickou tvorbu. Názvy jednotlivých stupňů jsou velmi výstižné.

Například pojmenování nejmenších stupňů (briliant, diamant, perl) vznikly proto, že skutečné výrobní náklady na jejich zhotovení byly skoro stejné jako hodnota některých drahokamů.

Slovo petit znamená ve francouštině malý. Stupeň garamond byl pojmenován podle známého písmaře Claude Garamonda. Cicero zase podle velikosti písma prvního vydání spisů římského státníka a řečníka Marka Tulia Cicera (106-43 př.n.l.).

Využití jednotlivých stupňů písma není stejné.