RODINA NA VENKOVĚ

RODINA

Rodinu lze definovat jako formu dlouhodobého solidárního soužití osob spojených příbuzenstvím a zahrnující přinejmenším rodiče a děti (Jandourek, 2003, s. 115). Základními funkcemi rodiny jsou reprodukcevýchova potomstva.

Současná podoba rodiny vznikla jako rodina měšťanská (buržoazní). Tento typ rodiny se utvářel v době rozmachu střední třídy, měšťanstva, v evropských městech v 17. a 18. století. Měšťanská rodina byla výrazně patriarchálníotcova autorita byla založena na roli živitele, podnikatele a dědičného vlastníka majetku (Jandourek, 2003).

TRADIČNÍ RODINA

Tradiční (předkapitalistická, předindustriální či stavovská) rodina, o které se hovoří po období průmyslové revoluce, zahrnovala vesměs všechny, kdo žili pod jednou střechou a společně se stravovali - tedy i služebnictvo (Horský, Seligová, 1997). Dá se tedy říci, že ve starověku i středověku bylo za rodinu považována dnešní velká domácností , tj. společenství lidí, kteří spolu bydlí, spolu hospodaří a podléhají jedné bezprostřední autoritě, hlavě rodiny (Možný, 1990).

V této době neexistovala masová kontrola porodnosti. Nicméně průměrná velikost rodiny byla v tradičních společnostech zřejmě menší, než si dnes představujeme. Je doloženo, že jen málo rodin v Anglii šestnáctého století mělo více než tři děti (Rabušič, 2001). To bylo způsobeno vysokou úmrtností dětí.

Rodina byla fakticky výrobní jednotkou. Obdělávala půdu, pěstovala dobytek, nebo provozovala řemeslo. Děti se na své budoucí povolání připravovaly většinou také v rodinách, i když obvykle ne v rodinách vlastních. Sňatky nebyly podmíněny náklonností snoubenců, ale ekonomickými a stavovskými zájmy (Šulová, 1998).

DVA TYPY TRADIČNÍ RODINY

Hajnal (1965, in Rabušič, 2001) stanovil dva typy tradiční rodiny podle geografické polohy. Typy rodiny se odlišují demografickými jevy a hranice, podle autora této koncepce pojmenovaná jako Hajnalova linie, se táhne od severní Itálie přes hranici České republiky a Slovensko po Petrohrad.

Severozápadní model rodiny se vyznačuje malým počtem členů a relativně vyšším věkem při prvním sňatku (25-26 let). Nejprve muselo dojít k osamostatnění jedince a až následně mohl založit rodinu. Sňatek nebyl dostupný pro všechny, neboť jen prvorozený syn dědil statek a půdu. Ostatní byli finančně vyrovnáni, museli odejít, osamostatnit se, založit vlastní statek a až poté se mohli oženit a založit rodinu. Důsledkem toho 10 25 % osob zůstávalo celoživotně neženatých a nevdaných. Zakládání rodin bylo převážně patrilineární, což znamenalo, že dívka se přistěhovala ke svému muži. Rodiny měly nižší počet dětí oproti Jihovýchodnímu modelu. Průměrně to bylo 5,3 dětí na rodinu. Děti odcházely z domova do služeb dříve. Rodina fungovala na základě pokrevnosti, avšak nebylo zvykem, aby pod jednou střechou žily dva manželské páry. Pracovní sílu rodiny tvořili dělníci (Horský, Seligová, 1996).

Pro Jihovýchodní model je charakteristický větší velikost rodin a nižší věk prvního sňatku (20-21 let), protože se mladí lidé nemuseli osamostatnit. Pod jednou střechou žilo více manželských párů. Zakládání rodin bylo výhradně patrilineární. Rodilo se více dětí a to v průměru 6,5 dítěte na jednu rodinu. Velikou odlišností od Severozápadního modelu je to, že děti neodcházely na výchovu do služby, ale zůstávaly doma, kde byly vychovávány a také tvořily pracovní sílu rodiny (Horský, Seligová, 1996).

Obr. 1 Hajnalova linie, Zdroj: zpracováno podle Livi-Bacci, Massimo: Populace v evropské historii. Praha 2003, s. 127

SOUČASNÁ RODINA

Současná, tzv. postmoderní rodina se vyznačuje těmito rysy (Kraus, Poláčková, 2001):

1. Množství funkcí rodiny převzaly jiné sociální instituce. V plné kompetenci rodiny zůstaly pouze některé z nich. Snad proto se někdy ozývají hlasy o její možné krizi, přežití či konci.

2. Oblast zakládání rodiny ztrácí svoji ritualizovanou podobu, vytváření manželských rodin je tak provázeno značnou volností. Legalizace partnerského soužití není nutnou podmínkou rodinného života, zvyšuje se podíl rodin založených na soužití partnerů bez uzavření manželství.

3. Snižuje se stabilita rodiny. V posledních desetiletích z řady důvodů objektivních (emancipační proces, nárůst atheismu) i subjektivních (manželské svazky jsou zakládány především na emotivní bázi), dochází k nárůstu rozvodovosti. Přibližně 40 % manželství dnes končí rozvodem, většina rozvádějících se manželství má děti.

4. Mění se celková struktura rodiny. Klesá nejen počet dětí v rodině, ale omezuje se také více generační soužití. Narůstá počet osob žijících v jednočlenných domácnostech.

5. Rozvoj zaznamenává antikoncepce a plánované rodičovství. Ubývá nechtěných těhotenství, přičemž postoje k umělému přerušení těhotenství jsou značně liberální.

6. Prodlužuje se délka života a tím i trvání rodiny po odchodu dětí. Delší je též doba, po kterou žijí rodiče s dětmi ve společné domácnosti. Vzrůstá tak socializační dosah mladé generace na starší příslušníky rodiny.

7. K proměnám dochází v organizaci rodinného cyklu. Rodiči se stávají osoby ve vyšším věku, děti se začínají rodit teprve po určité době trvání manželství či partnerského soužití. Prarodiči se tak stávají stále starší osoby, které jsou však vzhledem ke změnám v důchodové praxi velmi často ještě zapojeny

do pracovního procesu.

8. Zvyšují se nároky na čas rodičů strávený v pracovním procesu, v důsledku toho se zkracuje čas strávený s dětmi a ostatními členy rodiny. Nerespektování dočasných priorit času rodiny je závažné zejména v rodinách s malými a předškolními dětmi. Vedle nedostatku času vyvstává též problém způsobu jeho trávení, problém kvality času . V této situaci vzniká například otázka užívání médií v současných rodinách.

9. Přibývá dvoukariérových manželství v důsledku růstu vzdělanosti a kvalifikovanosti a tím i zaměstnanosti žen.

Spolu s těmito faktory působí celá řada dalších, jako například demokratizace a také desintegrace rodinného života, důsledky urbanizace a bytová problematika, otázky proměn životního způsobu a další.

FUNKCE SOUČASNÉ RODINY

V průběhu času došlo k určitým proměnám v plnění funkcí rodiny. Mezi základní funkce však stále patří:
a) Biologicko - reprodukční funkce rodiny má význam jak pro společnost jako celek, tak také pro jedince, kteří rodinu tvoří. Ačkoli podstata této funkce se nemění, podle současného trendu ve většině vyspělých zemí je dítě často vnímáno jako překážka v profesním růstu a vlastní seberealizaci obou rodičů a v rodinách s nižšími příjmy pak také jako přepych. V posledních letech proto v těchto zemích pozorujeme úbytek dětí. Stále více partnerů plánuje pouze jedináčka, a dokonce přibývá případů, kdy mladí lidé vůbec neuvažují o tom, že by přivedli na svět dítě. V r. 1999 se v ČR narodilo nejméně dětí za celé 20. století. Ženy se také stávají matkami v pozdějším věku, než to bylo obvyklé dříve (Kraus, 2008).

b) Sociálně - ekonomická funkce vychází z principu, že rodina ve společnosti existuje jako integrální sociální skupina i ekonomický subjekt, v němž je společně zajišťována strava a zabezpečení materiální existence členů rodiny. Také tato funkce je v současnosti vytlačována do mimorodinného prostoru tím, že její výkon je z velké části zajišťován jinými sociálními institucemi (MPSV, 2004). Snížení ekonomické funkce rodiny je způsobeno také vyšší ekonomickou nezávislostí žen, ženy již tak nejsou závislé na manželství a muži jako živiteli. V 70. letech nastalo také snížení společenské funkce rodiny, kdy život mimo manželství, rozvody a nemanželské dítě přestaly být společensky odsuzovány.

c) Jisté změny lze pozorovat i ve funkci ochranné (zaopatřovací, pečovatelské), která spočívá v zajišťování životních potřeb (biologických, hygienických, zdravotních) nejen dětí, ale všech členů rodiny. Jestliže před r. 1989 přejímal u nás tuto funkci zčásti stát (důchodové, nemocenské pojištění, domovy důchodců, léčebny pro dlouhodobě nemocné, ozdravovny, povinné preventivní prohlídky, očkování ap.), po r. 1990 je rodina znovu na této funkci více zainteresována a očekává se od ní větší spoluúčast na jejím plnění. Např. pacienti jsou z nemocnic propouštěni do domácího ošetřování dříve než v minulosti, některé léčebny, ozdravovny zanikají, pacient má vyšší finanční spoluúčast na zdravotní péči, očkování a preventivní lékařské prohlídky včetně zubních již neorganizují školy apod. (Kraus, 2008).

d) Funkce socializační či socializačně - výchovná. Rodina je první sociální skupinou, která učí dítě přizpůsobovat se životu, osvojovat si základní návyky a způsoby chování běžné ve společnosti. Ústřední úlohou socializačního procesu v rodině zůstává příprava dětí a mladistvých na vstup do praktického života (Kraus, 2008). Tato funkce je velmi proměnlivá v čase a prostoru. Základní shoda však panuje v tom, že sféra výchovy je vždy primárně věcí součinnosti rodiny a státu s výsadní rolí rodiny v možnosti volby vztahu mezi oběma složkami. Výchovná funkce rodiny ve smyslu přípravy dítěte na život ve společnosti je tak zásadní a její plná náhrada jinou institucionální formou, o kterou se pokoušely např. některé totalitní režimy, s sebou nese vždy riziko ohrožení zdravého rozvoje dítěte.

e) Výlučně na rodinném životě je dosud závislá funkce emocionální či také regenerační a podpůrná, která zahrnuje veškerou vzájemnou emocionální podporu jednotlivých členů rodiny, ale také případnou finanční či hmotnou pomoc. Zatímco hmotně a finančně podpůrnou roli přejímá od 19. století stále více sociální stát, emocionálně-stabilizační funkce je stále více centrální úlohou fungování rodiny. Zdravá rodina je tak stále jedinou zárukou výchovy zdravých a emocionálně stabilních dětí (MPSV, 2004).

GENDER

Pojem gender označuje sociální aspekty pohlaví. Vyjadřuje myšlenku, že pokud jde o sociální chování, lidé se jako muži a ženy nerodí, ale musí se do značné míry naučit jako muži a ženy jednat. Ve společnosti totiž existuje řada vzorců chování, které jsou ve společnosti považovány za typicky mužské, nebo ženské. Proces učení se pohlavní roli začíná již v dětství (oblečení, hračky, kluci nebrečí ) (Jandourek, 2003).

Genderové stereotypy mají velký vliv na postavení žen a mužů nejen ve veřejné sféře, kde se projevují nerovnosti například v možnosti uplatnění na trhu práce, ale i ve sféře soukromé, tedy v rodině, kde dochází k nerovnoměrné dělbě práv a povinností v neprospěch ženy. Gender vychází z konceptu rovných příležitostí pro muže a ženy, který říká, že všechny lidské bytosti mohou svobodně rozvíjet své schopnosti a využívat příležitosti bez omezení, která mohou přinášet gender role nebo jakékoliv bariéry pro účast v ekonomickém, politickém a sociálním životě na základě pohlaví (MPSV ČR, ČSÚ, 2003).

Obr. 2 Genderové role, Zdroj: http://sadieamanda.wordpress.com/

PODSYSTÉMY RODINY

Podle Matouška (1993) v rodině jako systému vzniká dále množství podsystémů. Vznikají různá uspořádání a spojenectví pro jisté účely. V těchto podsystémech funguje také specifická interakce (např. komunikace matky s dítětem bude vypadat jinak než komunikace s manželem). Každý člen rodiny je zároveň členem několika takovýchto podsystémů. Mezi základní podsystémy patří podsystém manželský, rodičovský a sourozenecký.

  1. Manželský podsystém je spojenectví ženy a muže, ke kterému by dítě nemělo mít přístup.
  2. Rodičovský podsystém zabezpečuje naplnění potřeb dítěte (výživa, ochrana). Rodiče vystupují k dítěti jako přirozená autorita.
  3. Sourozenecký podsystém popisuje vztah mezi sourozenci v rodině. Je jiní chování mezi sestrou a bratrem, starším a mladším sourozencem, jedním či více sourozenci.

Má-li být rodina funkční, musí být každému z příslušníků rodiny jasné hranice mezi jednotlivými podsystémy (Matějček, Dytrych, 1994).

                                

TRENDY V SOUČASNÝCH ČESKÝCH RODINÁCH

V současné české společnosti se projevuje několik trendů týkající se rodiny:

Tab. 1 Vývoj počtu domácností podle typu v letech 2002 - 2009

Zdroj: ČSÚ Výběrové šetření pracovních sil

Obr. 3 Průměrný věk matek a průměrný věk při narození 1. dítěte v ČR v letech 1920 až 2010, Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_hu

Obr. 4 Podíl živě narozených dětí mimo manželství v ČR v letech 1900 až 2010 (v %), Zdroj: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_hu

Obr. 5 Úhrnná rozvodovost a průměrná délka trvání manželství při rozvodu

Zdroj: ČSÚ, Praha

SŇATKOVÝ TRH

V každé společnosti existuje sociální prostor (např. škola, zaměstnání, internáty, zájmové organizace apod.), v němž dochází k setkávání, vzájemnému oceňování a třídění jednotlivých párů, které následně směřují k manželství. Zastánci modelu hledání manželského partnera tvrdí, že i při volbě manželského partnera nám jde především o maximalizaci výnosů. Výnos je však možno chápat i jako něhu, bezpečí, sexuální slast a další těžko uchopitelné veličiny (Možný, 2002).

SOCIÁLNÍ A KULTURNÍ DETERMINANTY VÝBĚRU PARTNERA

Základními determinanty, které určují výběr partnera, jsou tradičně (Možný, 2002):

SEX

V průběhu dějin můžeme ve společnosti sledovat několik sexuálních revolucí:

ROZVOD

Manželství bylo po řadu století považováno za prakticky nezrušitelné a rozvod byl povolen jen ve výjimečných případech. Dnes rozvodovost neustále roste. Příčiny rostoucí rozvodovosti souvisejí s širšími sociálními změnami. Manželství dnes už jednak příliš nesouvisí s potřebou předávat majetek a status z generace na generaci. S rostoucí nezávislostí žen ztrácí manželství také svou dřívější úlohu nutného ekonomického partnerství. Dále dnes rozvod už nepředstavuje sociální stigma. Dalším významným faktorem je rostoucí tendence k hodnocení manželství podle míry osobního uspokojení. Stoupající počet rozvodů tak nemusí dokládat hlubokou nespokojenost se samotnou institucí manželství, ale spíše rostoucí snahu o dosažení hodnotného a smysluplného vztahu (Giddens, 1999).

Každý rozvod má aspekty ekonomické, právní, rodičovské, psychické a sociální (Matoušek, 1993). Rozvod představuje výrazné trauma a uvádí se, že konsolidace životů členů rodiny trvá ještě asi 6 let po rozvodu. Výzkumy dokládají, že zejména děti po rozvodu často emocionálně strádají (Giddens, 1999).

Rozvody jsou většinou podmíněny emočně. Návrhy podávají ve větší míře ženy (v r. 2008 65 % rozvodů v ČR iniciovaly ženy zdroj: ČSÚ, http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/rozvodovost).

VENKOVSKÁ RODINA

Venkovská rodina ztratila jednu ze svých dříve nejvýznamnějších funkcí a to funkci výrobní v zemědělství. Znovu získat výrobní funkci mohou některé rodiny v podobě podnikání).

Model rodiny na venkově je dosud tradičnější než ve městě, ale rozdíly se postupně stírají. Na venkově se vyskytuje nepatrně vyšší podíl lidí žijících v manželství. Je zde o 3 % méně rozvedených proti průměru ČR a méně obvyklé je také nesezdané soužití.

FUNKCE VENKOVSKÉ RODINY

Také funkce venkovské rodiny se s časem mění:

  1. Výrobní - Práce pro samotný výsledek práce se změnila v práci pro výdělek a spotřebu.
  2. Pečovatelská funkce - Částečně přechází na stát, i když jak bylo zmíněno výše, v současné době znovu narůstá její význam.
  3. Náboženská Nositelem se z otce stává matka. Obecně je přenechávána více církvím.
  4. Kulturní - Zvyšuje se podíl pasivní složky.
  5. Výchovná - Zatímco socializační zůstává, vzdělávací se přenáší na stát.

ZÁVĚR

Venkovská rodina se z výrobního společenství stává stále více společenstvím konzumním. Řada funkcí přešla na stát nebo specializované instituce. Jedna z nejvýznamnějších funkcí, kterou si rodina podržela a při níž je nenahraditelná, je funkce utváření sociálně kulturní osobnosti. Stále také platí, že venkovská rodina stojí v hodnotovém žebříčku výše než rodina ve městě.

LITERATURA

HORSKÝ, J.; SELIGOVÁ, M. Rodina našich předků. Praha : Lidové noviny, 1997. 143 s.

JANDOUREK, Jan. Úvod do sociologie. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. 231 s.

KRAUS, B. Základy sociální pedagogiky. Praha : Portál, 2008. 215 s.

KRAUS, B.; POLÁČKOVÁ, V. Člověk,prostředí,výchova. Brno : Nakladatelství Paido, 2001.

MATĚJČEK, Z.; DYTRYCH, Z. Děti, rodina a stres. Praha : Galén 1994.

MATOUŠEK, O. Rodina jako instituce a vztahová síť. Praha : SLON, 1993.

MOŽNÝ, I. Moderní rodina (mýty a skutečnosti., Brno : Blok, 1990.

MOŽNÝ, I. Sociologie rodiny. Praha : SLON, 2002. 250 s. 

MPSV. Národní zpráva o rodině. Praha : MPSV, 2004. 225 s. Dostupný také z WWW: <http://www.mpsv.cz/files/clanky/899/zprava_b.pdf>.

MPSV ČR, ČSÚ. Ženy & muži v datech. Praha : MPSV, ČSÚ, 2003.

RABUŠIC, L. Kde ty všechny děti jsou? Praha : SLON, 2001. 266 s.

ŠULOVÁ, L. Člověk v rodině. In: Výrost, J., Slaměník, I. Aplikovaná sociální psychologie I. Praha : Portál, 1998.

OTÁZKY K ZAMYŠLENÍ

Jaké spatřujete výhody v bydlení na venkově? Jaké jsou podle vás naopak největší nevýhody?

Platí podle vás Hajnalovo rozdělení typů tradičních rodin i v dnešní době?

Myslíte si, že se rozdíly mezi venkovskou a městskou rodinou budou nakonec úplně setřeny?