Metody vynětí jsou charakteristické tím, že skutečnost, zda příjem v zahraničí byl zdaněn či nikoli, nehraje žádnou roli. V tomto případě by eventuálně mohlo dojít k mezinárodnímu dvojímu nezdanění, tedy k faktickému využití daňových úlev nebo daňových prázdnin poskytnutých státem zdroje, což při uplatnění metod zápočtu není možné.
U metod vynětí rozlišujeme 2 metody, a to:
1. metoda úplného vynětí (full exemption method);
2. metoda vynětí s výhradou progrese (exemption with progression method).
Princip metody úplného vynětí spočívá v tom, že příjem dosažený v zahraničí se úplně vyjme ze zdanění, tedy nezahrne se do základu daně. Při použití metody úplného vynětí se ze základu daně (daňové ztráty) u právnických osob (rezidentů ČR) a z úhrnu dílčích základů daně podle § 6 až 10 sníženého o úhrn ztrát u poplatníků (fyzických osob-rezidentů ČR) před uplatněním nezdanitelných částí základu daně a částek odčitatelných od základu daně vyjímají příjmy (výnosy) ze zdrojů v zahraničí, které podléhají zdanění v zahraničí v souladu s uzavřenou mezinárodní smlouvou.
Metoda vynětí s výhradou progrese se uplatňuje v mezinárodních smlouvách ve dvou variantách, a to jako metoda:
1. zprůměrování (averaging),
2. vrchního dílku (top slicing).
.